Když jsme začínali s tímhle blogem, říkal jsem, že jsme si s myšlenkou začít psát blog, pohrávali už dlouho. Vždycky jsme se kolem vaření rádi točili a kuchařek v naší knihovně pořád přibývalo a přibývalo. Ale nikdy jsem nenapsal, co bylo tím spouštěčem, který tohle všechno nastartoval. Byla to především moje první návštěva v Pražském kulinářském institutu pana Vaňka. Tehdy to bylo s panem Zahálkou na kurzu Fusion. Dnes jsem se byl podívat na další kurz, velkého kuchaře, šéfa pana Pohlreicha.
Před příchodem je člověk mírně nervózní, když se má potkat a následně vařit společně s těmito ikonami, ale během pár chvil to z Vás naprosto spadne. Nálada v Prakulu je prostě vynikající. Visel jsem na nich očima, aby mi neunikla ani vteřinka toho co říkají a dělají. Nejen, že je na nich vidět neskutečná profesionalita, ale sypou z rukávů užitečné tipy, co, jak a proč udělat nebo nedělat. Taky ale nezaostávají chrlit jednu perlu za druhou a člověku nezbývá nic jiného než se začít upřímně smát. V tuto chvíli na nervozitu není ani pomyšlení.
Výsledná jídla, která jsem pod taktovkou šéfa, uvařil, byla opravdu perfektní. Všechno bylo chuťově krásně vyvážené a už jen při servírování na talíř má člověk chuť se na to okamžitě vrhnout. Naštěstí jsem se udržel a všechno poctivě nafotil. Z dnešního kurzu jsem tak nabitý, že jsem se s tebou musel o tenhle zážitek podělit, dokud je vše ještě čerstvé.
Ještě jednou mockrát děkuji panu Pohlreichovi a panu Vaňkovi za dokonale strávených pár hodin v jejich přítomnosti.
