Řeknu vám to asi takhle přátelé, od té doby co jsem v Praze, chodím kolem tohohle kuchařského svatostánku jako dítě kolem největšího obchůdku se sladkostmi. Celá věc byla pro mě umocněná tím, že jsem byl u pana Vaňka v Prakulu právě na kurzu vaření právě s Oldou Sahajdákem (celý článek zde). Za tu dobu co jsme v Praze tam Marika byla už dvakrát a mě sebou nevzala …. bohužel. Ale letos jsem si řekl, že nás za všechnu tu práci co teď máme, musím odměnit a vyrazili jsme. A když se říká, že ať už od La Degu čekáte cokoli, vždycky vás dostanou 🙂
Hned na začátek dostanete krásné psaní od “milé/ho” a vy přemýšlíte pro jakou variantu se rozhodnout. Jestli tu delší a nebo tu kratší? My jsme tentokrát sáhli po té kratší (to abych se mohl těšit na příští delší návštěvu) a já jsem se navíc rozhodl pro spárování chodů s víny. No jak se říká, když už, tak už. Navíc, až vyrazíme příště a já si dám to delší menu s párováním, musím si v práci zařídit na druhý den volno, protože zvládnout 11 chodů i s párováním, to už něco vypijete 🙂 Na začátku vás naladí skvělými amuse-bouche ( což v překladu znamená “potěšit ústa”, je to takový menší předkrm, který vás má naladit na to co bude následovat) a pak už se ten kolotoč potěšení nedá zastavit 🙂
Když na stůl po krásné předehře přistane první chod a to třeboňský pstruh, ani nevíte jestli se máte smát nebo plakat radostí. Já jsem se chvíli ostýchal, jestli se do toho mám vůbec pustit. Na talíři to vypadá nádherně a člověk se snaží představit si ty chutě. Přátelé, nic si nepředstavujte a pusťte se do toho, stejně jako jsem to udělal já. To co se vám následně rozehraje v ústech se nedá popsat. A víte co je na tom to nejkrásnější? Že jste stále ještě na začátku 🙂 Hned potom následuje dýňová polévka … a já si říkám, co na tom může být zvláštního. No bylo 🙂
Co mě ovšem, mimo jiné, opravdu moc potěšilo je, že každé jídlo je spárováno s českým vínem. Navíc, jako sommeliér nás měl na starosti Honza Kruncl a my jsme z něj byli nadšení. Nejen jako z profesionála, který tomu co dělá rozumí víc než dobře, ale hlavně za jeho skvělý přístup. Není nic lepšího, když je skvělé jídlo podpořeno skvělým personálem! Věděli jsme, kolik toho máme ještě před sebou a všechno tak nějak ladně plynulo dále. Občas jsem se tedy přistihl jako špatný spolustolovník, protože místo toho, abych bavil dámu, visel jsem očima na výdeji jídel v kuchyni, kde se odehrával takový bílý balet.
Když pak přijde ke konci večera čas na sladkou tečku, trošku vás zamrzí, že už ten večer budete mít brzy za sebou. Tak nějak tušíte, že po pár soustech přijde konečné zúčtování a vy budete muset odejít. My jsme se každý rozhodli pro jiné zakončení večera, Marika sáhla po sladkém a já po slaném. K tomu dobrá káva, jako finále ještě malé překvapení na rozloučenou a vy nemůžete být více spokojení.
Skvělou restauraci tvoří mimo jiné taky skvěle dotažené detaily a ty jsou tady do puntíku bez chyby. Ať už se jedná o moc útulný nový interiér, dokonale skloubené chutě nebo skvělý servis. Vše tady šlape jako hodinky a mě to gastronomicky nabilo neskutečně pozitivní energií a náladou, že můžeme být pyšní na to, jaké máme u nás kuchaře. Klobouk dolů před všemi, kteří za tím vším stojí, opravdu se vám podařilo vytvořit něco úžasného.
