Bude to pár měsíců, kdy jsem úplnou náhodou na trhu koupila ručně mačkanou misku, kterou už jste měli možnost několikrát vidět na blogu, třeba tady nebo i zde. V té době jsem vůbec netušila, co jsem si to vlastně přinesla domů, ale věděla jsem, že jde o něco originálního a určitě to nebude poslední kousek z této dílny. Shoda náhod tomu chtěla a my jsme se asi před dvěma týdny poprvé osobně seznámili s dvojicí usměvavých autorek této ručně vyráběné keramiky a porcelánu. Bára a Petra tvoří pod značkou Ema Mamisu a od konce minulého roku mají svůj obchůdek kousek od Letné, který je zároveň jejich dílnou. Trochu jsme holky pro Vás vyzpovídali, tak se koukněte, co o sobě prozradily a jak to všechno začalo :) 
Kdo a kdy přišel s nápadem začít s výrobou autorské keramiky?B: Pracovala jsem delší dobu v čajovně jako provozní, ale absolvovala jsem keramickou průmku. V čajovně se mi dostávalo do rukou hodně keramiky ať už české, tak čínské a japonské. Často jsem listovala japonskými katalogy, kde byla spousta inspirace. Tam asi začala zrát touha zase se k tomuto řemeslu vrátit a umět dělat taky takový fajn věci. Měla jsem možnost pálit a kruh jsem si nakonec pořídila ze svatebního daru. Říkala jsem si, že to bude fajn koníček a co vyrobím, se v čajovně zužitkuje. Výhoda byla v tom, že jsem přesně věděla, co potřebujeme do provozu. No a pak přišel nečekaný vyhazov, a protože bylo léto, okurková sezóna, řekla jsem si, že je to opravdu dobrá příležitost. Nějaké kontakty a obchodní zkušenosti jsem měla, tak jsem se do toho pustila. Po roce jsem se potkala s Petrou, slovo dalo slovo, a už jsme zařizovaly společnou dílnu, kterou jsem do té doby měla doma v pokoji. Od října 2014 pracujeme společně a uvidíme, co z naší spolupráce vykrystalizuje. Chce to čas. P: Já keramiku měla jako koníček už od základky, pak jsem ho přerušila při studiu VŠ ve Zlíně. A když jsem se vrátila zpět do Prahy, začala jsem chodit do kroužku. Chtěla jsem se naučit točit na kruhu, což znamenalo „poprat se“ jednou za týden s ostatními účastníky o kruh. Nicméně něco jsem se naučila a ještě se zdokonalila na kurzu v Klikově a u kamarádky v dílně. Prošla jsem si osobně-pracovní krizí, která mě posunula k nápadu keramiku zkusit prodávat. Začala jsem hledat dílnu, kde bych mohla věci tvořit. A zanedlouho jsem potkala Báru, která měla už rozjetý vlak…
Co byste poradily lidem, kteří by si chtěli začít vyrábět svou vlastní amatérskou keramiku pro radost? Kde začít?B: Osobně bych doporučila najít si nějaký dobrý kurz a pustit se do toho. Jeďte v létě do Klikova v jižních Čechách, kde se pořádají každoročně týdenní kurzy.P: To byl přesně můj případ:)Nepřemýšlely jste, že byste u vás pořádali pro tyhle zapálené lidi kurzy?B: Já už si něco málo odučila (po průmce jsem absolvovala peďák) a to mě i bavilo. Co mě však nebavilo, bylo učení keramiky. Je to moc technologicky náročné, přesné a musíte vysvětlovat to samé stále a stále dokola. Mám tedy naprosto jasno v tom, že kurzy keramiky pořádat nechci. Radši se soustředím na svou práci. Kurzů je tu dost a nějak nemám potřebu jim konkurovat.P: O tom jsem zatím nepřemýšlela. Jak byste popsaly svůj styl? Co je pro vás typické a čím se lišíte od ostatních?B: Ráda pracuji tak trochu organicky. Je to i tím, že pracujeme především s porcelánem, který je jako materiál hodně náročný. Nic vám nedá zadarmo a trvalo dlouho, než začal dělat, co jsem chtěla. Rád se při točení různě kroutí a deformuje a to se mi líbí, takže to často neřeším a nechávám to tak. Hodně mi záleží na tvaru, klidně i deformovaném. Tvar je pro mě to nejdůležitější. A ráda si hraju se strukturou, případně s opakováním jednoho prvku po celé ploše – ať už je to mačkání misek, puntičkování hrnků, nebo třeba dekor vytvořený obtiskem kamínku po celé ploše vázy. K mému velkému překvapení umím být vcelku trpělivá. Vše děláme ručně, každou tečku, každý obtisk a to je asi to, co nás odlišuje – prostě nepoužíváme žádný rádýlko, nebo šablonu, vezmeme si pěkně štětec a vytečkujeme hrnek zevnitř. A když mám pocit, že mi z toho hrábne, tak hrnek odložím a jdu radši dělat něco jinýho. Hrnek počká.P: Jsme puntičkářky, co mají rády jednoduchost.
Jak vznikají návrhy na design keramiky a kde čerpáte nápady? Zajímalo by nás, jestli máte role ve výrobním procesu nějak rozdělené?B: Na začátku bylo hodně experimentování a hodně zničeného materiálu. Za tím, co je dnes úspěšné (mačkané misky, český rýžový porcelán) je opravdu dlouhý, třeba i roční proces nejrůznějšího zkoušení a jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit a svou představu dotáhla do konce. Třeba u mačkaných misek to bylo strašně moc vlivů dohromady, kdy na začátku byla miska mého kamaráda, která ale vypadala úplně jinak a já ji zkoušela napodobit. Jenže jsem v tom mezičase úplně zapomněla, jak ta původní vypadala a zpracovala jsem tu svou představu o té misce a od tohoto prvního zpracování do té dnešní podoby uběhlo asi tři čtvrtě roku. Teď už všechny nové produkty vznikají na základě předchozí práce a postupů, prostě jen použijeme jiný materiál, něco pozměníme, něco jinak zkombinujeme.
Jinak naše role jsou rozdělené spíš Petřiným těhotenstvím, kdy samozřejmě nemůže zastávat těžší práci, které je v keramice požehnaně, ale Petra rozhodně přináší nové podněty a je inspirativní. Je opravdu příjemné na vše nebýt sám a navíc Petra mi dost často vaří :) (protože je pořád hladová), což je naprosto luxusní záležitost.P: Inspiruje mě převážně příroda a jídlo. Nedávno jsem ořezávala celer a najednou z něho byla vázička:) Co všechno najdeme ve vašem portfoliu? Jaké produkty je u vás možné koupit? A vyrábíte i věci na zakázku?B: Nejčastěji hrnky a misky (ale ty u nás nenajdete, protože jsou vždycky téměř okamžitě prodány, takže je děláme převážně na zakázku). Moc ráda dělám aromalampy a vázy, protože je to vždy taková svoboda od začátku až do konce. A díky větší peci jsme se pustily i do různých talířků a táců.P: Krom toho co psala Bára, bych ráda rozšířila nabídku i o různé interiérové doplňky. Teď zkouším porcelánové úchytky a rády bychom se pustily i do stínidel lamp. Chce to hodně zkoušek, než se nám to bude líbit natolik, abychom je mohly prodávat.
Víme, že chystáte nový projekt, do kterého chcete zapojit i další lidi, kteří by se podíleli na finálním vzhledu vaší keramiky. Jak to vůbec vzniklo a máte už nějaká konkrétní jména?B: Společně s Petrou jsme mluvily o tom, že bychom rády zapojily různé ilustrátory, kteří by vymýšleli a vlastně sami realizovali své dekory. No a zafungovala nějaká telepatie a oni se začali ozývat sami. Takže teď proběhlo pár schůzek a uvidíme, kam se to posune, ale je to úplně na začátku, takže jména zatím ještě prozrazovat nebudeme. Uvidíme, co všechno bude realizovatelné, nejdříve to musíme technologicky vyřešit. Ale vypadá to opravdu nadějně a myslím, že by mohla vzniknout spousta krásných limitovaných kolekcí. Jaké jsou vaše plány, cíle a sny do budoucna? Máte nějaké nebo vše necháváte jen tak plynout a čekáte, co čas přinese?B: Na jednu stranu nechávám vše plynout a plány si moc nedělám, ale po všech zkušenostech jsem zjistila, že je dobré si představovat, kam to dál posunout a i když se to na začátku zdá naprosto nemožné, tak se to časem uskuteční. Takto to bylo s naší dílnou. Asi před pěti lety v práci jsem najednou měla vcelku jasnou představu o své dílně, ale brala jsem to jen jako nesplnitelný sen a dneska je to k mému neustálému překvapení skutečnost, takže si myslím, že i má současná představa o fungování naší dílny v budoucnu, by jednou mohla existovat i ve hmotě. Jaká představa to je, vám ale zatím neprozradím. P: Momentálně raději neplánuji, protože s duší, co nosím pod srdcem, se snažím žít přítomností. Zároveň se velice těším, co nám spolupráce s Bárou přinese.
Moc díky za rozhovor a příjemně strávenou chvilku s vámi. Bylo to moc fajn a určitě se u vás zase brzy ukážeme.A co vy? Už jste se setkali s keramikou Ema Mamisu?
