Tento víkend, přesněji řečeno tuto sobotu, začaly naše oblíbené trhy na Náplavce. Pro ty kteří o nich ještě neslyšeli, jedná se o farmářské trhy na Rašinově nábřeží v Praze. Rozhodně by se tam měl zastavit každý, protože takovou atmosféru nezažije jen tak někde. Tentokrát byl s námi i můj brácha Lukáš, díky kterému máme spousty krásných fotek navíc. Atmosféru trhů dokázal foťákem perfektně vystihnout. Asi ho zaměstnáme jako fotografa :)
První trhy na Náplavce jsme si nemohli nechat ujít, protože ty patří k našim nejoblíbenějším. Mysleli jsme si, že první trhy budou poměrně "chudé". Přece jenom je únor, tak kdo by na trzích prodával, že? Ale už z dálky jsme byli uvedeni v omyl. Trhy byly přeplněné, jak stánky všeho druhu, tak lidmi, kteří měli stejný nápad jako my a vyrazili v sobotu dopoledne nakupovat. Pokaždé máme takový rituál, že si trhy nejprve celé projdeme, na konci si koupíme něco malého ke snídani, dobrou kávu nebo kakao, chviličku posedíme a pak cestou zpět si nakoupíme vše potřebné i nepotřebné. Jenže tentokrát tomu bylo naprosto jinak. Jako první nás upoutal stánek s krásnými kamny, na kterých se dělaly topinky. No kdo by tomu dokázal odolat?
Potom co jsme spořádali tuhle obyčejnou, ale naprosto úžasnou topinku s česnekem, jsme se pustili do dalšího zkoumání co všechno nového na trzích od posledně přibylo. Marika se samozřejmě hned rozběhla ke stánku s ručně vyráběnými kuchyňskými potřebami a pak zase hned ke stánku s tulipány. Prostě jako malá holčička v říši pohádek.
Já bych se zase nejraději zastavil u každého stánku, kdy bych vyzkoušel a nakoupil všechny možné domácí pochoutky. Naštěstí jsem se jakž takž udržel a do stánků jsem většinou jenom nakoukl, musel jsem si pořád říkat, že nic z toho zrovna nepotřebuju :) Když jsme se konečně dostali až na konec trhů, každý z nás si koupil ještě něco malého na zub k snídani, ke které neodmyslitelně patří dobrá káva a nějaké to kakao. Usadili jsme se a plnými doušky nasávali tuhle skvělou, přátelskou atmosféru. V tom se začala obloha protrhávat a vykouklo sluníčko. Tenhle pocit naprosté blaženosti mi už dlouhou dobu scházel. Dobré jídlo, dobré pití s dobrou společností a chvíle strávené v tak krásném prostředí .... co víc by si mohl člověk přát.
Po dvaceti minutách strávených nad šálkem skvělé kávy a dobrého kousku koláče, jsme se vypravili cestou zpět. Nakoupili jsme si věci, o kterých jsme byli přesvědčení, že je nutně musíme mít. Kdyby člověk neřešil, co by s takovou spoustou jídla doma nakonec dělal, jsem si stoprocentně jistý, že bych se zastavil naprosto u každého stánku a koupil bych si od každého trochu.
Počet lidí kolem nás celkem vzrostl, ale jako by na všechny působilo tohle magické ráno. Všichni se na sebe usmívali, pouštěli se spolu navzájem ve frontě do řeči, ohleduplně si uhýbali. Že bychom pozitivní energií nebyli nabytí jenom my? K dokonalosti okamžiku přispěla výborná skupina, která nám do tohoto slunečného rána začala hrát. Ikdyž už jsme byli na cestě pryč, museli jsme se na několik minut zastavit a užít si dokonalosti okamžiku.
Lépe už snad ani víkend začít nejde.
